70 – ti procentní bezlepkový VEGRAWMAK

Mami, a ty jsi teda vegan?
Děti mě překvapují neustále, ale při téhle otázce se mi až zatajil dech. Opravdu je to tak, že máme neustále potřebu věci si třídit, lidi si škatulkovat, označit nálepkou, abychom lépe rozuměli věcem kolem sebe? Hodně lidí už se mě ptalo, co vlastně jsem vhledem ke svému jídelníčku … Jaké je mé stravovací vyznání? Vím, že jsem vyznání křesťanského, se sklony perfekcionistickými, stylem života uměleckým, tendencemi melancholickými, ale jídlo … nevím, neřeším. Tedy … vlastně už řeším, když o tom píšu. Ale dneska píšu spíš abych vysvětlila, proč se vlastně nemůžu nazvat veganem, vitariánem (kterýž to se živí živou „raw“ stravou) ani makrobiotikem. Nemám ohledně těchto stravovacích a životních přístupů mnoho nastudováno, to, co píšu, jsou jen mé postřehy, zkušenosti, osobní preference.

                                                                       VEGAN
Vegani na rozdíl od vegetariánů nepozřou nic, co je živočišného původu, a to ani když kvůli tomu zvíře nezemřelo. Tedy ani mlíko, vejce, med, sýry atd. Jde o celkový nesouhlas s tím, jak se jako lidé ke zvířatům chováme a v naprosté většině produkce jde o kruté vykořisťování a týrání. Je pravda, že se mi čím dál tím míň dostanou do jídelníčku mléčné výrobky a podobné věci, ale občas si maso i vejce dám, sýry mám ráda a musím říct, že momentálně, po dvou týdnech na ovoci a zelenině, se fakt vyloženě těším na maso, jogurt, sýry, domácí housky. A vlastně mi nevyhovuje, že veganství neřeší cukr a lepek. Hlavně bez cukru je mi daleko líp, proto utíkám k receptům spíš z jiných přihrádek.

                                                                        VITARIÁN
… taky nejsem, i když přes jaro léto byla velká část mýho jídelníčku raw. Jsem fakt ráda za špagetovač na zeleninu, co jsem domů pořídila i za týden na zeleninových a ovocných šťávách, který jsem mohla projít. Když se jednou za půl roku dostanu do vitariánské restaurace, slintám blahem, ale je pravda, že když si tam dám svojí oblíbenou thajskou polívku, vždycky si jí začnu instinktivně foukat :-). Když mě u toho přistihl manžel, smál se, že si ji foukám nejspíš proto, abych si ji aspoň trochu ohřála. That´s it! Mám ráda i teplá jídla, vařená, pařená, grilovaná, dušená.

 
MAKROBIOTIK
V makrobiotice jsem načerpala hodně inspirace. Vyvážený talíř, kde je hlavně obilovina, pak luštěniny, zelenina tepelně upravená i syrová a kysaná, semínka, bylinky, všechno pohromadě … to mi přijde fakt vymakaný a natolik vyvážený, že vás pak nehoní žádné další chutě. Dortíček po obědě? Netřeba! Zelenina a hlavně ovoce se tam ale v syrovém stavu jí opravdu poskromnu a to mi chybí – smoothies, freshe, raw špagety …  Makrobiotika se snaží zařazovat hlavně lokální suroviny, kromě japonských vychytávek, řas, rýže, sojovek apod., což je plus vedle toho, že v rámci vitariánských experimentů jsem zjistila, že najednou konzumuju daleko víc banánů, avokáda, kokosu, což není moc fair. Záměrně do ní ale nezabředávám moc hluboko. Z většiny makrobiotiků, které jsem zatím potkala, jsem měla pocit příjemný, ale okořeněný  pocitem, že jejich strava je pro ně hlavním životním tématem, náboženstvím. A mně můj Bůh úplně stačí.
 
BEZLEPKA
Lepek už taky moc nekonzumuju, ale celiak nejsem. Tak tudy cesta taky nevede.
 
Ráda vařím, ráda jím, ráda poslouchám svoje tělo a zkouším, co mu dělá dobře a s takovou se zařadit pod žádnou nálepku nedokážu. Sorry! 🙂
 

Sdílejte:

Napsat komentář