Do Brd po indicku
Jednou kdysi … před pár dny … na úpatí tajemných brdských lesů, skřítky a kamennými obry oplývajících, rozhodla se jedna Neposedka svolat svou elfí družinu ke společné hostině a obchůzce lesovstva.
Aby ve světě lidí odhaleny nebyly, krycí název jejich schůzky i celkové výstroje byla „Indie“.
Přijdou-li vám tyto elfky málo indické, jistě budete uspokojeni podobiznou nejkrásnější z nich, samotnou Blu-e-Yání.
To jsme my a moc jsme si naše plesání užily. Tolikerých dobrot se na stole sešlo, že nebylo možno všechny pozřít a mnohá lesní zvěř by se posilnit přispěchala, kdyby jen znala našeho úkrytu.
Za hudby indických faunů, píšťal a všelikerých zvuků vlnících se jako listí ve větru, už už se utrhnout a snést se k zemi k ostatním, tak jako zdobená ruka tanečnice – vyskládaly jsme sobě na podnosy lahůdky z obchodů města lidí, Prahy. Jeden příjemný, laskavý a dálkami vonící najdete třeba v Budečské na Vinohradech. Odtud byly ku příkladu čočkové placky Pappadum, které doma jen na pánvi stačí osmahnout. Lahodnější variantou zdála se být kmínem ochucená, vedle té obyčejné, mdlé. Za to mangové chutney tolika chutěmi se zdálo útočit, že možná pro elfy bojovníky bylo by vhodnější. Dále závitky z vinných listů tabuli doplnily, kuře na indický způsob, chlebové placky, rýže. Lahodným pokusem byl lilek upravený podle zaříkání tohoto.
Noc postoupila již, ale ne toliko, aby ke spánku nás zaháněla, a v elfích bříškách plno ve všech zákoutích. I rozhodly jsme se prožít příběh ve sdílení s lidmi ve velikém zrcadle příběhů. K ochutnání a ovonění Indie měla bych k doporučení příběh The Lunchbox. Pro tento večer nechaly jsme se však unášet příběhem ještě vetším, Slumdog millionaire.
Vedle sebe na lůžku před velkým zrcadlem, naskládané jak to jen víly umí, když odpočívají na okvětních plátcích rozkvetlých, nořily jsme se do příběhu, do bolesti a chvílemi i do spánku.
Toho dne užívaly jsme dostatku a dobroty samotného Nebe opravdu plnými doušky. Po skončení zdálo se, že budeme spát dřív, než by datel z koruny stromu k zemi pro žížalu doletěl… Až na Neposedku. Kromě vína převelice jí lahodil čaj masala, čaj od Indie neodlučitelný. Jak se ale ukázalo, také dlouho do noci srdce jak zvon bušící za následky má.
Spánek byl ale milosrdný, a i toto omámení nakonec zlomil. Nové ráno nám přišlo naproti a indická snídaně dodala sílu k výpravě do lesa.
Lahodné mangové lassí z manga, kefíru a trošky agávového sirupu.
Indická chalva, která nejspíš na mnoho způsobů může být připravována. Pro tento jednoduše všeliké oříšky, semínka a datle či rozinky na másle osmahněte, krupici přidejte (zde kus kus použitý byl), vodou zalijete a pod poklicí vařte. Podává se na kousky rozdrobená, či v pánvi napěchovaná a ztuhlá jako koláčová dobrůtka.
V síle tohoto pokrmu odešly jsme do lesa a jím se kochaly.
Chodidla země se téměř nedotýkala, aby porušena nebyla žádná z krás a křehkostí, co jich po cestě bylo.
A tak až na samý vrchol jsme došly a širokým rozhledem nad korunami stromů se kochaly.
Krajinou o poznání jarnější mířily jsme potom zpět do údolí po loukách a mezích, se sluncem v zádech a vráskami spokojenosti vepsanými kolem rtů.
