Li – tchi a dvanáct vietnamců

Když jsem si před časem půjčila v knihovně knihu receptů restaurace Sasazu, nadchl mě recept na mangovo-papájový salát. Před vrácením knihy, jsem si ho ofotila a jala se shánět papáju. Pokaždé když jsem se vyskytla v Praze, chodila jsem jako Maruška od obchodu k obchodu a ptala se po exotickém ovoci. Prošla jsem něco ke dvanácti vietnamských obchůdků s potravinami. Velice zajímavým sociologickým úkazem bylo, že zatímco odpověď na otázku „Máte papáju?“ většiny vinohradských obchodníků byla „Anóó, zítláá“, na Žizkově zněla „Nevím“ nebo „Neznám“. Skoro jsem chtěla ze zvědavosti pokračovat ve svojí statistice i poté, co jsem hledání vzdala. Před jedním obchodem jsem si uvědomila, že vlastně nevím, jak taková papája vypadá, tak jsem začala žhavit mobil. Ozbrojená novou informací jsem doufala, že zvýším své šance na úspěch, kdyby snad prodavač odpověděl záporně jen proto, že stejně jako já neví, jak vypadá, ačkoliv ji tam má. Ale bezvýsledně. Zakázala jsem si na to ovoce od „p“ myslet ….