Nové televizní dovednosti

Když mi bylo asi 16 let, uvědomila jsem si, kolik času  z mého života ukrojí televize a cíleně jsem chvíle v její blízkosti zkrátila na minimum. Byl to příjemný pocit.
O letošních Vánocích jsem spolu s dětmi zažila jiný zajímavý moment a televize předčila mnohé mé výchovné snahy. Coby děti zvyklé, že DVD čeká na ně, musely se konfrontovat s faktem, že pohádka v televizi začne, kdy ona sama chce a v průběhu se nedá nijak vyrušovat či zastavit jejich potřebou čůrat, pít, jíst, hádat se apod.
Další novou dovedností, která se přidala záhy, byla nutnost stanovování priorit. Zatímco dětské mozečky by nejraději nasály všechny dostupné příběhy, tu se staly princeznou, tu draka porazily, nebo někomu připravily peprný vánoční žertík, něco uvnitř je varovalo (no a taky nějaké ty trapné rodičovské hlasy zvenčí, dobrá!…), že v bažinách vánočního televizního programu by se dalo i utonout.
Děkuji ti tedy, milá Telko, za tyto lekce. Tentokrát máš bod!