Putování do Santiaga – DEN 3

Kupodivu ani dneska ráno se mi vstávat nechtělo, nicméně jsem to stáhla alespoň o hodinu. Z postele jsem lezla s veršem : „Hle, jste v mých rukou jako hlína v rukou hrnčířových…“ Jeremjáš 18:6

Byla jsem zvědavá, jak by mě asi Bůh mohl během cesty modelovat a těšila jsem se, že si spolu popovídáme, jako už dlouho ne. Slavnostně jsem si na batoh přivázala mušli symbolizující svatojakubskou cestu, kterou jsem dostala od kamarádky Jany. Neopomněla jsem zajít na možná poslední civilizovanou snídani do kavárny. Vyrazila jsem v 10.20, což je asi na poutníka na pováženou, ale po celém školním roce, kdy musíme být pořád někde na čas, mi vlastně to bezčasí dělá dobře. Užívám si dovolenou, kdy není žádný jiný plán než ten můj, vstávám kdy chci, jdu jak rychle chci, žádná interakce, žádné kompromisování. Jak postřehl můj důvtipný manžel…možná zjistím, že nejsem poutnický typ ale prázdninový:). Ale jelikož mám před sebou víc dnů, než je na cestu třeba, jeste možná dojde i na nějaké to překvapení.

Cesta z města nebyla moc hezká. Na centrum navazují vybydlené městské domky, industriální zóna, paneláky, racků nad hlavou ubývá rychleji než cesty. Hlava je stále plná všedních starostí, těžko se dokáže oprostit a spočinout. Stále sleduju, kde je moje značka. Dá se to prý vycvičit, že už ji pak vidíte na dálku. Já většinou zatočím podle mapy a pak si všimnu „hele, je tu značka!“. Rozcestí se značí takhle:

 

 

 

Camino jsem si představovala něco jako Václavák plný turistů. Jen tady měli být místo turistů poutníci. Své první dva souputníky z Madridu jsem potkala asi až po deseti kilometrech. 

 

 

 

Nevěřili byste, ale lidi fakt na takové poutě chodí. A většinou ne na jednu. Helene jde do Santiaga už posedmé. Její nejdelší cesta trvala měsíc. Oni měli našplápnuto, a tak jsme se 14km od Ferrolu rozloučili. Dala jsem si na břehu zálivu spolu s rybkama oběd z Lidlu za 2€.

 

 

 

K mojí úlevě jsem zjistila, že ubytování pro poutníky je hned za mostem. Nebylo moc hodin, ale myslím, že na první den to stačilo. Další ubytovani za 6€ je totiž za dalších asi 16km. 

 

 

 

Postupně se nás tu sešlo asi 15. Usnula bych hned na místě. Čekám na 20.hodinu, kdy si přijde chlapík vybrat peníze za ubytovani a padnu za vlast.