Štědrý večer dobrodruha

Jako každý rok, i letos jsem si na začátku Adventu slibovala, že tentokrát ho opravdu prožijeme v pokoji a bázni Boží, všechny vánoční besídky, přehrávky a vystoupení přečkáme bez újmy, a co víc, užijem si je jako rodina.
Nesoulad mých přání a reality nastal již v bodu jedna. Advent jsme sice prožívali v pokoji, jenže ho v tom pokoji s námi trávili ještě další dva pánové stavbou krbu. Je opravdu štěstí najít milé a šikovné řemeslníky vděčné za každé kafe a oběd (vděčnost za oběd jsem jim zvládla umožnit pouze dvakrát tedy … ) a člověk si pak připadal skoro opuštěně, když odjeli domů na svoje besídky, ale čím víc se termín dokončení posouval nebezpečně blízko ke dni D začala na mě padat bázeň jiného charakteru než toho plánovaného.
Stupeň mého přetížení se blížil kritickým hodnotám. Povinný relax skýtala rozličná dětská vystoupení, kam jsme se s manželem nakonec i těšili. V tomto bodě bych se na chvíli zastavila, protože i zde se vynořil nečekaný problém. Člověk by řekl, že uživateli „chytrého“ telefonu stačí, když je chytrý alespoň telefon…opak je pravdou. Jelikož nebylo kdy si sdělit kýžená data ústně, jala jsem se je nasdílet do manželova kalendáře. Nasdílela jsem. Ale kam, to nevím :-(. Každé vystoupení ho tak čekalo večer po práci na kameře. Zato si ho mohl (i když si nejsem úplně jistá tou možností volby) pokaždé pustit alepoň 6x za sebou.
O předvánočním úklidu se sice nedalo uvažovat ani ve snu, nicméně suť a zbytky barvy se podařilo z obýváku odstranit a naponěkolikáté vytřít. A úplně to stačilo. Dárky byly nakoupené, Česká pošta rychlá, děti natěšené. A já … pokojná a otevřená našim vánočním  tradicím. Jedna z nich je, že trávíme Štědrý večer pospolu s mými rodiči, bráchou, babičkami a strejdou. Děláme to tak od mého dětství a všichni jsme za to rádi. Jelikož k této tradici se váže ještě tradice vánoční rodinné hádky, už den předem jsem se zapřisáhla, že se na Štědrý den nenechám ničím a nikým stresovat. Připadala jsem si jak po trojité dávce antidepresiv a dvou panácích, ale ten den mojí rovnováhou nehlo opravdu nic. Byla jsem pokoj sám :-).
 Dojela jsem si do Prahy pro maminku, se kterou tradičně smažíme řízky, pokousal mě hladový leguán (podle bráchy nic osobního, jen mě nerozeznal od zeleniny 🙂 )

a rodinná hádka se odbyla na druhé straně Prahy, zatímco jsme s maminkou sháněly léky pro nemocnou babičku. Než jsme se všichni sjeli u nás doma, děti s tatínkem ozdobili stromeček a mojí poslední starostí zůstalo, co budu večeřet, jelikož bojkot bramborosalátové tradice s řízkem mi přišel jako dobré sociologické téma pro Štědrý večer.
Ředkvičky na salát, který jsem si vyhlídla už před rokem, jsem nikde nesehnala, takže byl nakonec salát miš-maš z orestovaného fenyklu a zázvoru na cibulce s naklíčeným mungem, čočkou, rukolou a cherry rajčaty. Obzvlášť vypečená byla zálivka vypůjčená od rybiček. Umixované kešu s křenem, citrónem a jablkem… Největší poctou bylo, že chutnal bráchovi, pro kterého je vrchol gurmánství BigMac od strýčka Donalda.

Chtěla jsem si práci usnadnit co nejvíc, a tak jsem se tentokrát plácla přes kapsu a koupila bezlepkovou směs od Schär. Kdyby stál při mně v kuchyni mistr Hitchcock, určitě by zaplesal. Tvorba mojí  vánočky by se pro něj dozajista stala námětem pro kasovní trhák. Napětí při kterém tuhne krev v žilách, neustále zvraty a těsto drolící se jako make-up  zavražděné barové zpěvačky o půl čtvrté ráno v zastrčené uličce Londýna.
Místo podsypávání moukou jsem si podlívala olivovým olejem, rozpadající se prameny jsem neustále lepila zpět k sobě a výslednou formu mokrýma rukama uplácávala jako velké sochařské dílo. Na závěr jsem jí posypala sekanýma mandlema, což normálně nedělám, abych jí jaksi zdůraznila, co všechno jsem do ní vložila, a pročež je potřeba se náležitě v troubě snažit. Nešlo mi už snad ani o ten  čas či marnou snahu. Teď už šlo hlavně o ty prachy.
Její jediné využití bylo, žel, pouze na  snímku nahoře…

  Veselé Vánoce a požehnaný nový rok plný Světla na vaší cestě!