Z deníku matky aneb prokletí a benefity roztříštěné osobnosti v domácím vzdělávání

 Jsou chvíle, kdy mi mé děti přijdou tak samostatné, že pomalu začínám přemýšlet, do kterého zaměstnání vrhnu svou energii, až je vypustím do širého světa. Záhy se ovšem dostaví otázka „kde v sobě vezmu energii, kterou bych chtěla někam vrhat?“ a následuje slzami navlhlé konstatování, že jediné co po těch letech na 150% ní mateřské umím, je řídit auto. Nabízí se tedy kariéra balíkové doručovatelky, rozvoz pizzy, placený zdržovač či adrenalinový automobilový závodník…

 Jednoho dne mi zavolala kamarádka a umlčela výčet mých možných pracovních příležitostí výčtem mých skrytých kladů a předností. Jakmile jsem pochopila, že mluví o mně, energicky jsem v myšlenkách odcestovala zpět do předchozího dne a začala objevovat bezbřehé možnosti mého budoucího pracovního zařazení…

… To ráno jsem otevřela oči pět minut před zazvoněním budíku. Přede mnou vidina startu do úspěšného týdne s ranní modlitbou a rozcvičkou ještě než se děti probudí. Energie a inspirace mě prostoupí a … tady nastává bod zlomu … může energie prostoupit tělo, které zvládlo během půl hodiny od zazvonění budíku pouze otevřít oči? Hádáte správně – energie má v tu chvíli naprosto stejné myšlenky jako vy. Zůstat v teple pod peřinou a spát. Asi po dvacetiminutovém zpoždění však dochází k restartu a začíná neuvěřitelná jízda.

 S nezdolností obchodníka roku jsem přesvědčila své tělo k akci. A už se řítím dolů po schodech vstříc procvičování v dalších dovednostech. Jako nejhbitější svačinář naházím dětem na stůl snídani a coby výpomoc v kuchyni vyndavám a znovu plním myčku. U stolu je v tu chvíli však potřeba kauč a poradce na všechny otázky a problémy světa a tak s ladnými pohyby energické uklízečky tančím kolem jídelního stolu s koštětem s jedním  okem stále přilepeným na hodinách. Správný výchovný poradce má vždy nějakou tu moudrou radu na jazyku, a tak neopomenu dětem připomenout „Odnést po sobě ze stolu, vyčistit zuby převlíknout!“ Už to opravdu nebudu víckrát opakovat!!“. V mžiku odhazuju pyžamo a do vedlejší místnosti kráčím oděná do role paní učitelky. Další tři hodiny : učitelka – svačinářka – školní psycholog – učitelka – svačinářka už NE, za chvíli bude oběd! – krotitel dravé zvěře – trochu odevzdaná učitelka a následně propagátor počítačových her, protože je čas vplout do role závodní kuchařky. Kdo by to ale řekl – manažerský čas velí k odjezdu na kroužek jednoho z dětí. Dobrá, naobědvat se můžu sama později, teď hlavně pradlenko zapni pračku, ať je vypráno, až se vrátíš. A vám ostatním, děti, uděluje sociální pracovnice úřadu práce tyto činnosti …… Jelikož jsem taky kamarádka, při čekání na konec kroužku, píšu dopis, opravdický papírový, s láskou a myšlenkou, že ještě, sakra, musím přeci doběhnout do lékárny a dětem něco naordinovat na kašel. Uf! Hotovo. Ale teď…teď jsem na chvíli pyšnou a šťastnou maminkou. Ve dveřích zamačkávám slzu, když vyzvedávám z tanečků svoji krásnou dceru v krásných šatečkách … s obrovskou dírou na punčocháčích … švadlena už se u nás neukázala několik měsíců … asi jí snížíme plat! Nastává poněkud monotónní práce manažera, jak stihnout nemožné, další dva kroužky, z nichž dva začínají ve stejnou dobu na jiném místě.

Diplomaticky nutím motor k navýšení otáček v rámci pravidel slušnosti. V podvečer předávám své poklady manželovi, odhazuju manažerský kabát a ležerním krokem vyrazím na nádraží. Ve vlaku procvičím time managing se svým diářem a v Praze vystupuji připravená pro roli svěží zpěvačky, která si pak celá občerstvená po cestě domů píše do diáře, místo smysluplností, verše. Doma pak skáču s atletickou elegancí šipku rovnou do peřin a v duchu si představím jaká mě čeká jednou skvělá budoucnost plná nekonečných pracovních možností.

There are 0 comments on Z deníku matky aneb prokletí a benefity roztříštěné osobnosti v domácím vzdělávání