Závislosti a jiné koníčky

Po nekonečném vypravování a přemlouvání dětí, aby jely se mnou, jsem, téměř s dvouhodinovým zpožděním, dorazila na místo činu – na oslavu narozenin čtyř kamarádek. Těšila jsem se na přátelská setkání, hudbu, tanec a … sakra, vždyť jsem si nevzala foťák! Přesně tak nějak se určitě musí cítit kuřák, když vytáhne slastně krabičku cigaret a zjistí, že je prázdná! Čas se zpomalil, kolem mě dováděly děti a zíraly na mě krásnýma velikýma kukadlama. Instinktivně jsem sahala k pasu po foťáku, ale nebyl tam. Copak tu není nikdo, kdo by zachytil uvolněně tančící těla žen zmítaných nenadálou energií i tíhou vlastních životů? Nikomu už nad albem nestoupne do hlavy ten koktejl stínů okamžiku,  světel měnících se v rozpuštěně plynoucích havraních vlasech, proplouvání končetin, tak jak to dělá písek v přesýpacích hodinách? Zvláštní bylo, že to bylo líto jen mně! A tak jsem odcházela pokojná a poučená pro příště, až to na mě zase přijde.