Zničit krtka podle MBTI
Jakkoli je tento příběh intimní, uvědomila jsem si, že ho svému blogu dlužím dlouho. Před několika lety jsem se na víkendovém semináři seznámila mezi poznatkuchtivými ženami s metodou MBTI, která navazuje na Jungovu koncepci psychologických typů, rozvíjí ji, dovádí k dokonalosti a nakrájí člověka na nudličky, že je mu vidět doslova do žaludku (no, tak o trochu míň než doslova, abych byla přesná). Byla jsem touto metodou nadšená a záhy do ní uvrtala i manžela. Není úžasná v tom, že člověka zaškatulkuje a právem mu můžu dát nálepku „blb“, „zlatíčko“ či „poděs“, ale ukazuje na to, jak neuveřitelně rozmanitě nás Bůh stvořil, jak a proč jsme každý jiný, dává možnost podívat se na svět očima druhých. Proč Já mám diář pečlivě popsaný a neustále koukám na hodinky, když ON nemá žádný diář a ještě si snad nikdy nevšiml, že chodí neustále Pozdě … (obecný příklad)? Díky MBTI jsem pochopila, že se dá s extrovertem i celkem slušně žít a naoplátku mě můj extrovert přijal i se všemi dalšími introverty ke své rase.
Často si o tomto dělení osobnosti, které je ještě daleko širší, doma povídáme, a jen nerada se přiznávám, že si tu a tam někoho označkujeme, abychom porozuměli líp jeho jednání nebo určitým situacím nebo naopak, proč je nám zrovna s ním tak dobře atd.
Zhruba podobný úvod jsem použila dnes ráno, když jsem se po probuzení přitulila k manželovi, kterého jsem skoro dva dny neviděla, přemožena neodolatelnou touhou podělit se s ním o zážitek z předešlého dne…
„Ale říkám ti to jako kamarádovi, nesmíš se na mě zlobit! Slibuješ?!“
… Bylo ráno … idylická snídaně se dvěma vlastníma dětma a dvěma vypůjčenýma … dvě skřítkovské princezny, sladké a nevinné, jeden chovatel a experimentátor, druhý vědec a geniální chovatel teoretik, milovník zvířat. Oknem svítí ranní slunce a ze zahrady na terasu přiskočí ladným pohybem náš kocour … šelma … s krtkem v tlamě. Všech pět nás vyskočí od jídla a co nejněžněji se pokoušíme kocoura zahnat. Krtek je na lopatkách, ale dýchá, krev z něj nestříká. Se zrychleným tepem vymýšlíme strategii záchrany. Chovatel teoretik nás upozorní, že krtek má 100%ně blechy a je potřeba použít lopatku. Chovatel experimentátor mezitím vymýšlí, jak by se dal krtek chovat doma. Přibíhám s lopatkou a úžasným záchranným plánem. Krtka na lopatkách nakládáme na lopatku a on nám za to mává svýma rozkošnýma lopatičkama. Nejlepší bude vypustit krtka do čerstvě zrytého záhonu, tam se rychle zahrabe a kočka ho znovu neukořistí! Zahrabával se opravdu neuvěřitelně rychle. V hlavě mi zněla věta „Zachránit krtka“ a už už jsem si chtěla oddechnout, když mi před očima začaly vyskakovat prostřihy rozčílených zahradníků brouzdících internetové diskuze a zahrádkářská centra ve snaze najít nejlepší způsob jak „Zničit krtka!!!“ V panice jsem vydala povel k vyhrabání oběti, která je vlastně podle většiny populace viníkem a já tedy jeho spolupachatelem, ale už byl doma…
„Ty si tak blbá!“, pochválil mé úsilí manžel. (- Extrovert! Introvert by aspoň nejdřív zalapal po dechu)
„Máš mě ale stejně rád, viď?“
„Ne, nemám!“
„Slíbil jsi ale, že se na mě nebudeš zlobit. Já za to přeci nemůžu, krtky mám ráda, jsou to úžasný stvoření, jednala jsem podle svojí iNtuitivní přirozenosti Fztahově orientované, proto sis mě přeci vzal!
„To tě nenapadlo, proč na zahradě celý rok rozhrnuju ty krtince? Krtek Se musí chytit, odvézt, zneškodnit. Aspoň jste ho mohli lakroskou přehodit k sousedovi …“
… A to už jsem věděla, že kromě krtka mě má zase rád i manžel 🙂 .
