Jazz, negramotný rodič a osmák na odchodu

 Děti mívají někdy prazvláštní přání,  U dospělých by člověk čekal, že svá přání omezí na taková, která ho nebudou příliš ohrožovat. Ale i to se ne vždy povede. Nechala jsem si nadělit předvánoční dárek v podobě dvoudenního jazzového workshopu s úžasňákama Guillermem Rozenthulerem a Liborem Šmoldasem a jeho ženou Vendulkou, jejíž nové CD nám teď doma pořád hraje a je fakt nakažlivý!
Jako v jazzu nekovaná jsem se chtěla přiučit něčemu novému od zkušenějších kolegů, ale popravdě musím říct, že pro mě měl tenhle víkend stejný přínos, jako bych se ocitla na nějakém psychoterapeutickém gestalt výcviku. Zvučili jsme, hlučeli jsme a pohupovali se stejně jako sychravá Vltava za okny Jazz Docku, proplétali jsme se a naslouchali si, smáli se a všechno u oběda důkladně probírali. Každý naprosto jiná osobnost, rozdílné zpracování emocí při prezentaci sólové písně před ostatníma. Spojovala nás hlavně touha zpívat. Guillermo nás při naší individuální práci rozebral na součástky a snažil se dopídit, jaký druh podpory, kdo z nás potřebuje. „Jsem tu pro tebe, co potřebuješ?“ ptal se.

 Libor nás s neuvěřitelnou trpělivostí a pokorou doprovázel na kytaru a v očích se mu i beze slov odráželo „To bude dobrý, dáš to!“
Popravdě jsem umírala strachy, když jsem měla svoje chyby bezprostředně sdílet s ostatníma a pracovat na nich. Nějakým zázrakem jsem se dožila i nedělního koncertu, kdy jsme v Jazz Docku všichni své písně zazpívali s kapelou. Statečně jsem se snažila prodat svoji píseň do sálu.

Nevypočitatelně jsem se trefovala do úžasného latino doprovodu a užívala si kapelu, která všechny moje rytmické výlety ustála. Měla jsem pocit bezpečí. A každý z nás, ať už jsme jakákoliv hvězda či lůzr (závisí na denní době, životním období a spoustě dalších neznámých), máme moc, aby se s námi mohli ostatní cítit bezpečně. Byla jsem Liborovi a Guillermovi vděčná, že jsem to mohla prožít v takové koncentraci :-).
Chápu, že se možná divíte, proč tolik strachu, když prostředí workshopu bylo tak bezpečné. Nevím. Tuším. Nešťastná prvorozená pozice, výchovný důraz v dětství na výsledky…ty nejlepší výsledky, ne jiné, perfekcionismus? Možná právě proto jsem  emočně zmožená sama sebou o pár dní později reagovala na facebookovou výzvu kamarádky a přidala jsem se k dámské jízdě mířící na přednášku „Negramotný rodič“.

 Všichni se určitě najdeme v hláškách typu „Když to hezky sníš, můžeš si pak pustit pohádku.“  „Hezký obrázek, ale strom se přeci kreslí takhle a sluníčko má ŽLUTOU barvu.“  „Okamžitě se přestaň vztekat.“  Každý máme nějakou intuici a vychováváme své děti s láskou, jak nejlíp umíme. Pravdou zůstává, že slovo negramotnost se dá zcela adekvátně použít i pro nás rodiče, kteří svoje rady, rozkazy a výchovné postupy cílíme někdy jako střelec se zavázanýma očima. Každý máme vštípené jiné důrazy z dětství (ať už jsme za to rádi, nebo teď platíme tisíce psychologům, aby nám pomohli zamést důsledky takové výchovy raději ani ne pod koberec, ale pryč pryč pryč), každý máme jiný typ osobnosti. Tak o jaké ideální výchově tu mluvíme? Žádná není. Jsme tu jen my a naše dítě, které nám bylo na čas svěřeno.
Je to chůze po tenkém ledu, proto trocha gramotnosti nikdy neuškodí. Jak chceme, aby se s námi naše dítě cítilo? Co chceme, aby si z domova odneslo? Bude nám stačit, když vystuduje spokojeně řemeslo, nebo je Cambridge jedinou možnou metou, když si to babička tolik přála a byla by na Pepíčka (promiň Pepíčku, že si tě beru do úst) móóc pyšná? Budem si připadat jako úspěšní rodičové, když bude samostatné, hlavně nebude muzikantem, najde si „vhodného“ partnera a rozhodně nám vždycky včas zavolá k narozeninám?

Žádná moudra na závěr nemám. Jen příběh. Smutný příběh s hřejivou myšlenkou na konci tunelu.
Pár dní po přednášce nám umírala osmačka (rozuměj „osmák degu“ – ten hlodavec). Veterinář se ji ještě snažil zachránit nějakou injekcí, a dal ji max dva dny, pokud nezabere lék. Večer jsem ji doma chovala. Zavrtala se mezi svetr a fleesové šaty a odpočívala na mém boku. Byla vyčerpaná, ale vypadala, v rámci možností, spokojeně, že je v bezpečí.