Loučení s Candidasou
Loučení s Candidasou
Po rušném Changgu na jihozápadě, kde jsme byli ještě balijská nemluvňátka, teprve jsme se rozkoukávali díky báječným Tatrankám a jejich přátelům a šokovaně jsme přihlíželi silničnímu provozu a všudypřítomnému odpadu, čekal nás resort u moře v klidném městečku Candidasa. Nevěděli jsme, co čekat. Kdo zakusil ten hukot na jihu, nad naší Candidasou ani nevzdechl. Kde je tedy to skutečné Bali? Na to vám stále neumím odpovědět. I když nás nové místo příjemně překvapilo, často jsme srovnávali a i to, co nám dřív moc nevonělo, nám teď trochu chybělo.
Candidasa nás překvapila tím, jak je klidná. Provoz je mnohonásobně menší, silnice nevypadají jako jednolitý sjezd motorkářů, ale paradoxně se mi tu jezdilo na skútru hůř. Asi mi víc vyhovovalo, když jsem se řítila s proudem motocyklistů do křižovatky v protisměru a všechno bylo ok. Na užší silnici je těžší, aby můj plíživý styl jentak někdo předjel. Pro svůj lepší pocit jsem si aspoň koupila roušku a jezdila na delší vzdálenosti s ní. Bylo to lepší. Už chápu japonské turisty s rouškou uprostřed Prahy!
Okolí ale bylo krásně zelené, kolem rýžová políčka a kopce, pláží bylo pomálu, ale stačily, hned vedle našeho bazénu bouřil oceán.
(prodíráme se přes smeťák a buš na „naši“ soukromou pláž a doufáme, že nám na hlavu nespadne kokos)
Snídaně v našem resortu jsme si mohli vybrat ze čtyř stále stejných variant a pomalu jsme se vsázeli, jestli to dáme až do konce, nakonec nás zachránila palačinka s ananasem, která šla kupodivu opakovat nejčastěji :). Jelikož jsme také měli za sebou asi deset dní pojídání smažené rýže se zeleninou – Nasi goreng, nebo smažených nudlí se zeleninou – Mie goreng z pouličních warungů a naše žaludky se začaly bránit, trochu jsme se zvrhli a začali chodit na některá jídla do restaurací. Cena je srovnatelná se středně drahou restaurací u nás, problém je, že v našem případě se vše násobí pěti… Nicméně touto investicí jsme poznali některá moc příjemná místa a osoby v Candidase a já byla ve svém recenzním živlu.
Jako první jsme si přišli schladit žáhu do Resfresh, vegan, raw, fresh restaurace, kterou, světe div se, vedou manželé ze Slovenska. Dostalo se nám moc milého přijetí a o dva dny pozdeji už jsme byli na společné grilovačce, kde jsme kromě dalších Čechů poznali ještě rodinu přímo od nás z Řevnic :)).
Štědrý večer jsme strávili v restauraci Le-Zat, kde připravili úžasný raut na pláži s tanečním programem dětí ze sirotčince, který celá restaurace podporuje.
Když nám kluci dali trochu klid a mohly jsme s holkama konečně vyrazit na nákupy, skončily jsme na oběd v Loaf café. Byl to asi můj top zážitek, ale celé to bylo podpořené tím, že pekli domácí chleba a Sára si ho mohla dát k obědu s máslem (pro vás v zemi šumavského bochníku asi těžko pochopitelné :). Prostředí tam bylo nejvíc evropské a to jsem si v tu chvíli taky moc užila. Rozloučili jsme se ve Watergarden café. Krásné prostředí a jako vždy moc milá a ochotná balijská obsluha. To jsou moje čtyři perly Candidasy. Kdybyste sem měli cestu, vzpomeňte na mě:).
Při loučení s městem jsme kromě nákupů dárků, profrčely s holčičkama ještě jednou městečko na skútru, nasály jeho pohodu
a pokochaly se leknínovým jezerem, které stojí určitě za všimnutí.
A to je asi to, co si odvážím z Candidasy. Pohodu! Umocněnou ještě tím, že se nám poslední večer ukázali v koupelně dva gekoni, o což jsme se pokoušeli od začátku našeho pobytu, kdy jsme je se setměním slyšeli večer co večer dělat ty legrační zvuky… e! óóó, e! óóó. Díky!!