Opičkový den
Cesta na Bali – 2.místo pobytu – Candidasa, jihovýchodní pobřeží
Opičkový den
Dneska jsme se konečně vydali za opičkama, kolem kterých jsme už několikrát prosvištěli na skútrech v sedle nedalekého kopce za Candidasou. Když jsme zaparkovali, samozřejmě se nám začal hned věnovat jeden místňák, kam jdeme, jestli si nechceme koupit banány pro opice a nakonec z něj vylezlo, že pokud chceme dojít až na vrchol kopce Pura Gumang do hinduistického chrámu, musíme se omotat sarongama…které nám rád půjčí. Ale nenechte se odradit. Půjčení stojí 20kč, takové vstupné na vaší cestě za opičkama :).
Kopec je to pravda docela strmý, jde se po ostrých kamíncích, schodech, místy trávě. Avizovaných 20min chůze jsme několikrát překročili. I seznam fotek na mojí kartě ve foťáku se trochu natáhl… Že potkáme tolik opiček, jsme opravdu nečekali. Musím říct, že jsem cítila hluboký respekt. Byly tu celé rodiny.
Vždycky nás přišel uvítat některý ze samců a snažil se, aby k nám a dobrůtkám, které jsme přinesli, nepronikl už moc nikdo další. Asi jen dva si přišli pro jídlo z ruky do ruky, ostatním jsme raději jen hodili. Jeden na nás začal bez důvodu lehce startovat, ale nic si nedovolil. Maminky byly úplně kouzelné, hlídaly si svoje malé poklady a i před foťákem je celkem schovávaly. S vybíráním vší si hlavu vůbec nelámaly jako my, matky dětí školou povinných. Prostě hledaly, když našly, strčily si dobrůtku do pusy a jelo se dál.
Nejzvláštnějsí pocit byl, přesně ten filmový, jak jdete a cítíte pohled desítek bystrých oček na svých zádech, tu a tam se nad vámi zkoupne větev a Big brother si hledá lepší pozici, aby vás měl jako na talíři…
Byla to krásná procházka, cestou zpět nás občerstvila přeháňka a nad mořem začalo zapadat slunce.
Sladkou dobrou opičkovou noc!