Polib si svého bezdomovce
Byl běžný rozběhaný den. Děti měly svoji pravidelnou aktivitu, a tak měla dvě hodiny na…
Jako většina mých spolužáků jsem na základce považovala povinnou četbu za největší zbytečnost na světě. Naše češtinářka na gymplu ve mně ale dokázala zažehnout jiskřičku zvědavosti a literaturu jsem začala přímo hltat. Otevřela mi naprosto nový svět.
Když jsem neležela v knížce, psala jsem svoje texty. Sedět sama uprostřed noci v kuchyni, pustit si CD, psát a propadat se do vlastního vnitřního světa bylo nej.
Během gymnaziálních let jsem přispívala do školních literárních soutěží a almanachů. Myslím, že to jediné mě zachránilo před fiaskem z latiny. Náš stařičký pan profesor nám hned na druhé hodině nasázel ze slovíček pětky, šestky a snad i sedmičky. Rozhodně jsem neměla pocit, že bych patřila k jeho oblíbeným žákům. Až do dne, kdy zjistil, že píšu… Od toho dne jsem cítila jeho tichou podporu. Na konci studia se s každým z nás rozloučil latinským citátem. Kladl mi na srdce “Nulla dies sine linea” … každý den napiš aspoň čárku, ale nepřestávej! V ten den jsem si říkala, že to je jasná věc… Ale psát jsem přestala.
Po letech, když jsem začala objevovat v odložených krabicích zastrkané papírky a polopopsané bloky nedodělaných textů, básní, došlo mi, že jsem si to nechala vzít. Proto jsem svůj blok přenesla do virtuálního světa a znovu začala. Snažím se zachycovat střípky inspirací a kouzelných momentů, které kolem mě životem proletí. Někdy se podaří je i v té rychlosti zachytit, na chvíli si je podržet, prozkoumat zblízka, pokochat se, než se zase rozplynou.
Byl běžný rozběhaný den. Děti měly svoji pravidelnou aktivitu, a tak měla dvě hodiny na…
Když jsem si před časem půjčila v knihovně knihu receptů restaurace Sasazu, nadchl mě recept na…
Jako každý rok, i letos jsem si na začátku Adventu slibovala, že tentokrát ho opravdu…
Děti mívají někdy prazvláštní přání, U dospělých by člověk čekal, že svá přání omezí na…
Většina letních lásek bývá silná a nečekaná. A nečekala jsem to ani já. Člověk by ho…
Po interaktivní výstavě „Naše cesta“, která se nám moc líbila, jsme vyrazili na výstavu neviditelnou. Trochu…
Bylo nebylo, každý rok na konci léta má Pejsek narozeniny, a tak je spolu s Kočičkou slaví. Nejlépe…
V létě jsem vyrazila na farmářský trh v Dobřichovicích a kochala se čerstvou zeleninou,…
Sotva se zaklapla brána za autem odjíždějícím s mojí milovanou rodinou jemijednokam, neviditelný Big Ben…
à traverse d`Italie – les haikus francaises d´Italie Côte d`est Tropicarium ã Jesolo…
Jako malá jsem trávila s rodiči, bráchou, babičkou a strejdou víkend co víkend mezi kachními…
Jak se stát šílenou cyklistkou těžko a rychle!? Snadno.S lehčí stravou jsem zjistila, že se…